NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pod překrásným panoramatem Chočských vrchů, nedaleko Liptovského Mikuláše, leží nenápadná vesnice Kvačany. Nenápadná až do chvíle, kdy dorazíte na úzkou náves a uzříte nově zrekonstruovanou usedlost rodiny Brontvaiovců, která krom ubytovacího zařízení ukrývá i minipivovar. Na první pohled zaujme příjemná venkovská atmosféra, zahrádka s překrásným výhledem a příjemný, byť znatelně "penzionový" interiér. Ne, tady pivo není prioritou, ale pouze příjemným doplňkem ubytovacích služeb. Z hlediska české minipivovarské kultury je prezentace Brontvaiovského piva spíše slabá, interiér se pivovarnictví příliš nedovolává a nijak nezaujme ani přeplácaná grafická prezentace. Na čepu jsou celkem tři druhy: světlé, červené a tmavé, všechny se stupňovitostí kolem 11–12°. Jako první ochutnávám červené a jsem mile překvapen. Ač překypuje sladkými až ovocnými podtóny, chutná výborně včetně příjemné kvasnicové dochuti. Ze světlého už tolik unešený nejsem, chybí mu plnost i výraznější chuť. Až příliš rychle se rozplyne a nezanechá žádný zvláští dojem. Tmavé spíše potěší, byť jeho až hrozinková chuť není úplně dle mého gusta. Opět se jedná o pivo sladké a těžší, nicméně z mého pohledu mu chybí výrazná zapamatovatelnost a vyhraněná chuť. Trochu zklame cenově nevyrovnaný jídelníček – zatímco klobásy pořídíte ze euro, hlavní jídlo se vyšplhá až na nepříjemných 9 €. Výběr je malý, ale např. guláš byl výborný. A dlužno dodat ceny piva – malé za euro, velké za 1,60. I pro našince standard. Podtrženo sečteno: příjemná zkušenost, byť člověk rozmazlený vysokou úrovní českých minipivovarů najde dost much.
Pravdu má kolega Marigold, když tvrdí, že slovenská pivní kultura za tou českou poněkud zaostává. Přesto však prostředí příjemného rodinného minipivovaru v Kvačanech rozhodně stojí za návštěvu. Chuťově velmi příjemné červené pivo, které si (což platí pro všechny nabízené druhy piva) můžete odvést i v malém soudečku, kvalitní kuchyně a domácké prostředí umocněné nádhernými scenériemi okolitých kopců, patří k argumentům, které v případě návštěvy Liptova velí neopomenout ani toto místo.
Do puntíku tak, jak píše kolega Marigold:
- první pokus červené (spíše však jantarové) a velké překvapení a spokojenost 7,5/10
- druhý pokus světlé - žádný zázrak, poměrně nevýrazná chuť 5/10
- třetí pokus černé - o malinko víc nasládlé, než by bylo záhodno, ale slušné 6/10
- jídlo dobré (pivní sýr masakrózní), ovšem 9 ojro za hotovku je už přece jen drobet přestřelené 6/10
Ach to zjeblé elitářství. "...nicméně z mého pohledu mu chybí výrazná zapamatovatelnost a vyhraněná chuť" A co děti v Avrice? Té péro, námořníku. Prostě se proplachujte teplým Géčkem a serte na tydle namachrovaný pyče co jedou někam do vole prdele aby si stěžovali že "kulajda stojí moc ojr". http://www.youtube.com/watch?v=YTFB7Q3Mtpc
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.